no more excuses___

23. září 2011 v 19:15 | KADLI#etc. |  my diary
Vdechovala jsem vůni jeho kůže, ale hrdlo se mi tak náhle sevřelo úzkostí. Ležel po mém boku, hladil mě po holých zádech a zdál se být dokonale spokojený, že mě drží v náručí. Zatímco mnou panika prostupovala rychlostí kulového blesku. Tolik jsem chtěla být šťastná, nebo alespoň spokojená, ale... jakoby tento mechanismus ve mně byl porouchaný. Jako bych se už nedala spravit. Jeho aroma mě začínalo dusit. Jediné, co jsem v tu chvíli chtěla, bylo utíkat. Utíkat tak daleko, jak jen svedu a pak to ze sebe vše vypustit. Už se to nedalo vydržet. Zvedla jsem se a nechala ho samotného a zmateného během několika vteřin. Tak rychle, jak jsem jen dokázala jsem se rozběhla. Záblesky té krásné modři očí mě při běhu omamovaly. Při té vzpomínce jsem si uvědomila, jak moc jsou tyto oči jiné od těch hnědých, které jsem před chvílí opustila. Po dalších dvě stě metrech mě ovanul silný vítr a připomněl mi dotek porcelánové kůže, která mu dokonale seděla ke studánkovým očím.
Zatřásla jsem prudce hlavou, abych mě ty záblesky vzpomínek opustily. Nebyla jsem snad na novém, lepším místě? Nebylo snad tohle vše, co jsem kdy chtěla? Další záblesky. Jeho zrychlený dech, šepot, rty.
Zvolnila jsem, přešla jsem v krok. A při tom mě hlodala jediná myšlenka. Ne, tohle nebylo vše, co jsem kdy chtěla. Tím vším byl ON.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama