The real thing___

1. května 2011 v 23:57 | KADLI#etc. |  Myšlenky MIMO
Hluboce se nadechl. Nutně potřeboval naplnit své tělo novým životadárným kyslíkem.
Podíval se jí do očí. Také na něho upřeně hleděla. Beze jediného slova jí tím pohledem odpovídal na všechny otázky, které nikdy nevyslovila. Oči mu sklouzly k jejím rtům. Růžové, hebké. Najednou ho popadla neskutečná touha ji políbit. Ona na nic jiného nečekala.
Nikdo nic neudělal. Stáli tam jak solné sloupy, hledíc si do očí.
Čekal, až mu dá nějaký podnět. A i přes to, že jeho mysl byla jako v mlze si nejasně uvědomoval situaci. Pravděpodobně je tohle naposledy. Není to láska. Není za co bojovat. Ona není holka, kterou by mohl a dokázal milovat - a ani nechtěl, aby jí byla.
Zdálo se, že to pochopila. A teď stála proti němu, ani vzpřímená, ani přihrbená, ale smířená sama se sebou, s tím, co se stalo a co se muselo stát a s tím, co se už nikdy nestane. I ona věděla, že jí on nemůže nabídnout dost.
Jenže mezi nimi bylo něco zvláštního. Výjimečného. Jestli to byla láska? Oba pochybovali. Ale bylo to dost silné, aby teď měli důvod stát proti sobě.
Čas došel v moment, na který oba čekali. Políbili se. A ten polibek byl němý. Nic neříkal. Oni věděli, co je to za polibek. Svět se přestal otáčet, všechno kolem utichlo. Celý vesmír se smrsknul do tohoto jediného minutového polibku. Byl v něm obsažen začátek i konec všeho, co nikdy ve skutečném světě neexistovalo, něčeho, co se odehrávalo jenom v nich; střed všech vzpomínek.
Přestal ji líbat a ještě jednou, naposledy, se jí opravdově podíval do očí.
A ona pochopila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 D. D. | Web | 2. května 2011 v 0:10 | Reagovat

pěkný článek:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama