Nezapomeň na mě...

13. června 2010 v 17:43 | KADLI#etc.
Není podstatné jak jsem o tebe bojovala. Jen nemůžu popřít jednu věc: Nemůžu tě nechat odejít.
k
"Nevěřím ti to. Nevěřím ti, žes mě nikdy nechtěl. Vybral sis špatně, protože já narozdíl od Tebe už dávno vím, že k sobě patříme."
-"Já nemůžu..."
"Přemýšlej o tom, až budeš pryč. A nebo my tady a teď řekni, ať jdu."
-"Jenže to já nechci.."
"Já na tebe stejně vždycky budu čekat."


Tak daleko. Přímo na kraji světa. A přesto mě k tobě táhne síla silnější než samotná gravitace na zemském povrchu. Nechci nic. Vnímám, jak je všechno špatně. Jak kluk, který je "můj", je tak zbytečný v mém životě jako nikdo jiný. Cítím lásku, kterou dokážu dávat, ale nedokážu ji dát jemu.
Cítím, jak ho nepotřebuji. Protože já potřebuji Tebe. Každou částí mého těla, každou sekundou mého žití. Každým nádechem a výdechem. Potřebuji Tebe, abych mohla spát, abych mohla chodit, abych mohla myslet. Potřebuji Tě ke každé slze a každému úsměvu. Abych mohla padat a vsávat. Abych mohla snít i vnímat realitu.

A přitom tak daleko. Jak jen můžeš být tak daleko? V hlavě mi hučí. Ty,ty,ty.
Přeju si, abych - až se vrátíš - Tě znovu mohla najít. Jako jsem Tě našla tenkrát.

jo
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama