Kdžy nic nemáš...

25. srpna 2009 v 23:03 | KADLI#etc. |  Výkřiky do tmy

Vždycky, když jsem byla malá i potom, jsem si myslela, že když si něco budu doopravdy z celého srdce přát, tak se mi to splní. Myslela jsem si, že svým snům mohu nechat volný průběh, protože to jsou přece MOJE SNY a ty si najdou cestu tam, kam já si budu přát.
Dnes jsem pochopila, že to tak úplně není pravda. Že nestačí na něco myslet, v něco věřit, nebo si zkrátka něco přát. Pokud myslíte, že jsem přišla na recept na doživotní štětsí, tak se pletete. Nepřišla. Proto vám nemůžu říct, jak je to správně a co máte dělat, aby se vám přání splnila. Ale vím, co nepomáhá. Ono doufání je k ničemu.
Bloudíme po cestách a míjíme stromy. Když máme chvilku času přemýšlíme o našich skutcích a všemožně se snažíme najít nový smysl, nebo směr, kam se budeme dál ubírat.
Já sama netuším, kudy se vydám. Asi kam mě vítr zavane. V příštím školním roce se chystám řídit heslem "Když nic nemáš, nemůžeš nic ztratit." Jak říkám, až v poslední době dokonale chápu význam tohoto souvětí. Plyne z toho malé vysvětlení a možná i ponaučení. Když jsem ho doopravdy "neměla", tak jsem ho vlastně nikdy nemohl ztratit. NIKDY to NEbyla ŽÁDNÁ ZTRÁTA. I přesto, jak říkal, že mě má rád a že by chtěl být se mnou. Možná mě totiž má rád, ale nebyl se mnou. A taky je docela dost možné, že mít rád nestačí. Pokud je "mít rád" totiž všechno, jakože v našem případě ano, tak to zcela jistě a naprosto nestačí.
Takže, abych se vrátila k tématu. Už si nechci jen něco přát. Prostě ho z té hlavy vymažu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama