Pohádka

24. června 2009 v 18:27 | KADLI#etc. |  Myšlenky MIMO
Byla jednou jedna princezna.
Měla dlouhé blonďaté vlásky, krásný úsměv a hlavu plnou nápadů. Její život byl přímo nacpaný různými zážitky a také různými lidmy. Byla spokojená a nic jí nechybělo.
Vzdělávala se v přátelském prostřední a bavilo jí všechno, co dělala. Měla také svůj sen. Chtěla něčeho dosáhnout a pracovala na tom od té doby, co si sen uvědomila. I když si o ní lidé povídali různé věci, nechtěla být nevděčná. A velmi se snažila o to, nebýt nevděčná. Kdyby jí dal každý šanci, okouzlila by všechny. Bez vyjímky. Dokázala se přizpůsobit. A nepůsobit bolest. Dokázala zaujmout dobré postavení k věcem, zachovat si chladnou hlavu. Nenechat se strhnout okolnostmi. Stála si za svým názorem jako nikdo jiný a chtěla být stále lepší a lepší.
Přijímala lidi, takové jací jsou. A podle toho je taky hodnotila. Nikdy o nikom neřekla, že je to špatný člověk, protože si vždycky dokázala najít na něm to dobré, to pozitivní. Když jí někdo ublížil, dokázala odpouštět. A odpustila.
Až jednou, nečekaně, se setkala s jedním princem. Ani nevěděla, jestli to byl opravdový princ, ale zakoukala se do něj a v tom případě se pro ní stál princem pro všechny odvětví lidských vztahů. Jakoby se tomu ale oba bránili. Po dlouhém zamilovaném příběhu a po jejich několikanásobných setkání se cosi zvrtlo.
Nikdy nepochopila proč. Ale nikdy se neměla sílu zeptat. Ne, nepřestali se vídat. Nepřestali na sebe myslet. Alespoň ona na něj myslela, každý den. Ale vymizelo něco, co jí nutilo se usmívat. Vymizelo něco, kvůli čemu to všechno dávalo smysl. Vymizel důvod věřit.
Nevím, jak se cítil onen princ. Ani nevím, co cítil k ní. Ale kus z princezny se stal neviditelným. Pohltilo jí něco, co nedokázala pojmenovat. Něco záhadného, smutného a nevratného.
Příběh nekončí, princezna i princ žili své krásné životy dál. Avšak ne společně. Nevadilo to, každým byl svým způsobem šťastný.

Ale to, co se stalo tenkrát. Chci říct, kdyby to nebyla pohádka...
My bychom to pojmenovat uměli. To totiž možná konečně vysvitlo slunce. Jenže jak je známo, slunce vysuší i tu poslední kapičku naděje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama