Asi mám potřebu si ubližovat..

15. června 2009 v 19:34 | KADLI#etc. |  my diary
Asi si zoufale potřebuju ubližovat. Jak jinak si vysvětlit ty moje věčné zkraty, které znamenají jít katovi na špalek. Ani bych nemusela jít, a být tam. Ale já sama zvednu zadek a nakráčím si, jen abych ...proč vlastně?
Říká se: co oči nevidí, to srdce nebolí, a je to úplná pravda. Proč já ale nechávám zbytečně oči otevřené. Leckdy ani nemrknu. Proč nechám JE aby mi ubližovali, když to není nevyhnutelné?
Stále chodím zlu naproti. Možná potřebuju pořád fackovat, aby mi to konečně došlo. Když se mi to dneska opět stalo, ani jsem neměla sílu brečet. Ani se dívat. Dnes jsem pochopila, že se nemusím nutně dívat očima. Já to totiž cítila, od konečků prstů, šlo to přes srdce, až po trpkou bolest v hlavě. Něco mi říkalo, "nedívej se, nezvedej oči, stejně víš, co se děje". Ano, věděla jsem to.
Znám je moc dobře.
A i když jsem si myslela, že je to na odchodu, že už mě to nemůže rozhodit, stejně jsem byla schnopná soustředit se pouze na jejich rty a marně jsem se snažila potlačit ten pocit, který zbytečně způsobuje zmatek tam uvnitř. Hrdlo se mi sevřelo, a ten obří knedlík nešel spolknout. Nohy se nehly, i když jsem jim v duchu nadávala. Jediné, na co jsem se dokázala soustředit byli oni dva.

A tak jsem ZASE během pár vteřin přišla o iluze...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama