Vrátit se..

17. května 2009 v 12:40 | KADLI#etc. |  my diary
Lidé se setkávají a opouštějí, aby se následně opět shledali. Jako moje kamarádka Denisa a její přítel. Pamatuji si na jejich společné začátky, kterým jsem mlčky přihlížela. Byla to láska na první pohled. On pobláznil ji, ona zase jeho. Celkem hladce se dali dohromady a bum, najednou z toho byl měsíc, dva, strávili společně Vánoce, oslavili narozeniny. Jenže pár dní po jejich půlročním výročí, se něco stalo. Denise přestal vztah z pro mě neznámých důvodů vyhovovat a rozhodla se ho ukončit. Rozchodu předcházela samozřejmě jak jinak než obří hádka, předznamanávající závěr. A najednou byli od sebe. Jako mávnutím proutku se všechno podělo kamsi do neznáma a všichni tři (on, ona a já) jsme na to zůstali koukat. Kamarádka však nelenila a rozhodla se vydat na cestu s heslem: "Užívat si = základ." Což se jí docela dařilo. Uplynula krátká doba a nasbírala takových sexuálních zkušeností jako nikdy za celý svůj život. Až jednou, když to udělala svému mladičkému dlouholetému kamarádovi, který si sám se sebou neví rady, si uvědomila, že je něco špatně. "Jsem kurva." oznámila mi v slzách. Nevěděla jsem, co na to říct. Vlastně, nejraději bych jí řekla, že je to pravda, ale nepřišlo mi to vhodné, možná bych to ani nedokázala. Taky mi řekla, že musí něco udělat, že už to takhle dál nejde. Bláhově jsem si myslela, že jde jen o plané řeči, co vede v podstatě každý. Jenže Denis

a to tenkrát myslela vážně. Vrátila se ke svému příteli asi po týdnu. Teď je šťastná, říká, že to je jako by začínali znovu, ale líp. A já zase přihlížím jejich vztahu. A těší mě to.
Jenže, když se tak nad tím zamyslím, jsem od základů stvořená pro peprné zážitky. Můj život je jako jedna velká párty. Když se jdu bavit, bavím se většinou pokaždé stejně, ale pokaždé s někým jiným. Jsme jako ona. Rozdíl mezi námi ale je. Zatímco ona takhle žila pár týdnů, já už několik měsíců, ne-li let. Jo, jasně, občas mám chvíle, kdybych se toho chtěla zbavit. Jenže já se nemám za kým vrátit, aby mě usměrňoval. A proto vím, že zase přijde víkend, zase přijde čas si užívat. Tanec, alkohol a kluci.
Ale proč o tom vůbec teď píšu? Možná proto, že se mi tento pátek stala podivná věc. Šla jsem na největší kalbu tohoto měsíce, na které jsem potkala spoustu zajímavých a slavných lidí, mezi těmi obyčejnými, jako jsem já, samozřejmě. A představte si, domů jsem přišla naprosto střízlivá, oblečená (to chodím běžně, ale chci tím naznačit, že předtím nevysvlečená) a naprosto uchvácená - nejspíš sama sebou a nebo tím nejmilejším klukem na světě.
Má přítelkyni. Není na tom nic zvláštního, to je přece jasné, že hezkej, milej, přítažlivej (!!!) kluk bude mít dívku. A to pěkně dlouho. Pokud jsem správně slyšela, jako že slyšela, tak už celých 18 měsíců. Líbí se mi opravdu moc, je to totiž přesně typ toho kluka, se kterým bych mohla být neustále a neměla žádnou potřebu blbnout jako blbnu teď. To přece znáte, ne? Zkrátka najdete svou spřízněnou duši. Ovšem šance získat ho, se na stupnici od jedné do deseti pohybuje mezi nulou a nulou. I já jsem se mu líbila. Oblékl mě do své voňavé mikiny a flirtoval se mnou po celé tři hodiny absolutně čistého času (čistého znamená, že jsme se od sebe nehli, a taky to, že jsem nebyla na mol). Jenže co z toho, je zadaný a s tím nic neudělám. Můžu s epokoušet, ale už teď vím, jak to dopadne. Ono to totiž dopadne pokaždé stejně. Blbě. Sexy kluk zůstane se svojí holkou, s jistotou kterou by například u mě těžko hledal a nejspíš nenašel). A tak to prostě je.
Někdy mě napadá, jestli vlastně nejsem stvořená k "singlotě". Není to nic vážného, jen nikdy nepotkám dlouhodobého partnera, který by mi nelezl na nervy a který by se mnou vydržel d
ýl jak měsíc. Ale co, budu si užívat jako doteď, stejně nic nezměn
ím. A možná na někoho narazím. A možná se pan zadaný někdy promění na pana svobodného a já budu mít volnou cestu. Do té doby budu prostě žít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama