Dancing in the rain

24. dubna 2009 v 21:27 | KADLI#etc.
Přemýšleli jste někdy na tím, co všechno se dá dělat, když máte spoustu peněz?
Občas hraju takovou hru, když se třeba nudím čekáním na autobus, nebo chci prostě jen na chvíli vypustit. Hru: "Co všechno bych si koupila, nebo udělala s takovým množstvím peněz.."
Většinou je to od večeře s práteli, po charitu jasná volba. Byla bych určitě o něco šťastnější, kdybych měla víc peněz, to rozhodně.
Ale poslední dobou si uvědomuju, že peníze jsou asi jako vata, kterou se cpou modelky - zaplní, ale nedá ti Nic. Žádné živiny. Nic pro život.
Ale jak se osvobodit od té touhy mít všechno, nebo vlastnit věci okolo sebe.
Já sama často nevím, jestli by mi peníze nepomohly k lepšímu pocitu. Ale doopravdy vím, že na takovýhle způsob myšlení musíte mít charakter, a možná ani ten nestačí. Přirovnala bych to k mé nedávne operaci s krycím názvem gelové nehty. Šíleně jsem po nich toužila, neboť moje přírodní nehty ani nejsou nehty. Jsou krátké, zlámané a roztřepené. Jak jinak. Ale finance, které jsem do tzv. gelovek musela vložit pro mě znamenaly určitou dobu strádání. Na to odpoledne, kdy mi je měla manikérka udělat jsem se těšila snad tři neděle. A pak jsem je měla, za osm set, podle nejnovějších trendů, a bylo to opravdu fajn. Jenže, když jsem se vydala domů potkala jsem svého bývalého přítele-nepřítele. Držel společně se svým tátou svojí usměvavou (spíš vysmátou) mamku kolem pasu a smáli se nad společnými příhodami. Prošla jsem kolem nich, podívala se na ty mé dokonalé nehty a ucítila jsem takový ten divný pocit, jak si opět uvědomíte, že něco není v pořádku.
Teď je mám přibližně tři týdny a když se na ně tak zadívám, nevidím v nich tu dokonalost a rozhodně z nich nejsem nadšená. Jsou odrostlé, taky zlámané a vůbec celkově nevypadají nijak pěkně a upraveně.
A pak mi to došlo. Jsou tu určité negativní věci, v našem životě, které nespraví ani nehty, ani dobré jídlo (ani nejezení), ani vtipný film, dokonce ani štěstí někoho pro Vás důležitého. Protože v jednu tu chvíli jste to Vy, kdo touží být šťastný. Jsou to věci, možná spíš okamžiky, ale nespraví je nic z toho všeho hmatatelného či nikoli okolo. Je to totiž JENOM VATA. A to je ten příběh o tom, jak mi to došlo...

"Zastavme čas a tancujme společně mezi kapkami deště"

{citace: Michal Paluska}
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama