Taneční, modré šaty, pusa pro kamaráda a vykřičník důvěry...

7. listopadu 2008 v 20:47 | KADLI#etc. |  my diary
Za posledních pár dnů jsem se přesvědčila - to nejlepší nás potkává, když to nejmíň očekáváme.
Prostě se objevují lidé, staří známí, ke kterým jste neměli možnost šlapat cestičkou života dál. A najednou vidíte jenom strukturu jejich tváře, jak silně je objímáte.

 
 Je skvělý vědět, žes tam byl
 Dík, že ses choval, jako by ti to nebylo jedno
  A že jsem se díky tobě cítila
 Jako bych byla ta jediná
 Je skvělé vědět , že jsme měli všechno 
 


Ale zpět k dnešnímu dni: ↓↓↓pod perexem



Dnes byl poměrně klidný den, bez jakkýchkoliv sporů. Vstala jsem sice o půl hodiny dýl (poslední dobou se mi to stává nějak podezřele často), ale autobus jsem stihla. První hodina tělák (no neblbněte) a pak už jen nudná chemie, ještě nudnější němčina a literatura. Pak jsme přistoupili k těm lepším hodinám, jako je hudebka (referát o BRITNEY SPEARS + ukázky jejích písní !!!x)) no a k výtverce, tam jsme zase stříhali sprejema. Baví mě to, protože si pustíme v aťasu nahlas hudbu, že není slyšet vlastního slova a jen tvoříš. Necháváš se unést vlnou fantasie, v uších ti drnčí výrazná muzika a jen mlčíš a o ničem nepřemýšlíš. Maximálně o tom, kde jak to udělat, aby to vypadalo ještě o kousíček líp. Neuvěřitelná relaxace.

Horší je to po zvonění, protože v pátek má celej gympl do 2, a co se děje dva dny po přerozdělení jídelen, to nepochopí normální lidský jedinec. I přes doslova - zdrhání- ze školy na oběd, shledáte (mimochodem celí udýchaní), že ty vaše sprinty byly víc než zbytečné. S vámi tam totiž stojí dalších 90 lidí ( to jako bez prdele) a další se valí, no a všichni jsou spocení, mačkají se na vás a celá velká slavná jídelna jen drnčí pod řvem těch "VESPOD". Jenže to by si vedení muselo zajít na oběd mezi nás, pak by pochopili, že když je druhá jídelna uplně prázdná bylo jejich rozhodnutí naprosto zbytečné. Co naplat, blbce nezměníš..

Po škole jsem šla s holkama na kafčo, kde byla víc než sranda a pak se vydala směr taenční. Možná je nepohodlné 2 a půl hodiny sedět na zábradlí, ale za ten pohled to stálo. Příští týden je další prodloužená a já nemám šaty. Ale to píšu z cesty.
No zkrátka, tancovala se rumba, tango, olda, cloc, polka, foxtrot... jako vždycky. Ale rumba byla nová a stálo to teda za to. Pustili jim k tomu Eltona Johna a všem to tak krsáně šlo. Nehledě na to, že jsou to všichni ti lidičky tančící pode mnou moji dobří známí a kamarádi a navzájem spolu chodí i nechodí. A když jste viděli ty zamilované párečky uprostřed parketu, v uších vám zněly klavírní tóny tohodle neuvěřitelného muzikanta, tak by se vám srdce rozplinulo.Proč já sakra musím mít takovou smůlu?
No, takže teď mě čeká schánění šatů na příští týden, co je prodloužená, to už jsem psala. A pak přesvědčování jednoho tanečníka, aby se vykašlal na hloupé narozeniny a šel si se mnou zatancovat blues,jaif a rumbu. Protože ten den já budu nejkrásnější princezna na světě(nebo alespoň v našem strém, přesto velkém, kulturáku). Prosííím....


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama