yesterday...

27. října 2008 v 11:15 | KADLI#etc. |  my diary
Ještě nikdy v životě se mi nechtělo brečet tolikrát a po tak krátkých úsecích jako včera...

Když jsem seděla v autě, ať už sama, nebo Ty vedle mě. Když jsme se prodírali tím obchoďákem. V každém obchodě, u každého kousku zboží. U plyšových kočiček v hračkárně. U tmavě modré šály v butiku...Když jsem se v tom kině otočila a viděla tvoje oči. A když jsem sklopila hlavu, aby nikdo jiný neviděl ty moje...
Když jsem šla spát ve 2 hodiny. Když jsi napsal dobrou.

Brečela bych pořád! Jenže co s tím?
Proč je to všechno zase plné nejistoty?
Znáte ten pocit?

Ty jen sedíš a OHLÍŽÍŠ se dozadu. Taky bych to tak mohla dělat. Ale já chci něco víc. Nemůžu. Nemůžu jen sedět a čekat. Už ne. To už mám za sebou. Lámu srdce. Nikdo nevidí, že já už mám to svoje dávno zlomené.

Nemůžu.
A bolí to o to víc.

Protože já, kvůli Tobě nechala odejít někoho jiného...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama