Falling into pieces___

13. listopadu 2012 v 22:49 | KADLI#etc. |  Výkřiky do tmy
Byl říjen. Davy obdivovaný drogový závislák, vášnivý kuřák a lačný piják Kerouac, ano ten, co si přivlastnil celou Ameriku, píše o říjnu. Pro něj je říjen časem, kdy se každý vrací domů. Je chladno. Je říjen. A všichni se vrací domů. A já.
Autobus s rachotem zastavil na mé milované Praterstern. Tady jsme se před půl rokem shledali. Polibky.
Pomíjení, ach to nezadržitelné pomíjení. Kdo nás drží od postupu, řekni, kdo? Polibky....
A přesto - snažím do procesu vnímání zapojit všechny své smysly - nic se nezměnilo. Šest měsíců minulo a na tomto ikonickém místě to nezanechalo semenší změnu. Ruské kolo se stále pohybuje proti směru čerstvého zimního větru, který vane odkaďsi. Jaktože se nic nezměnilo? Dlouhé objetí. Neměla se náhodou země třást? Pohledy do očí. Jakto, že obloha stále nespadla? Polibky, polibky, polibky...
Klene se nad mnou, nad námi, nad všemi. A je stále těžší a těžší, zrovna dnes. Chce mě utopit pod těžkými oblaky. A já se nechávám. Pomalu. Postupně. Polibky.
Na zlomek vteřiny mě zachvátil trpký pocit nenavrátnosti. Byl tu ještě vůbec někdo schopen pocítit zlomek tepla? Lidé, které jsem pozorovala zpoza špinavého pleksiskla, které mi bránilo v jasném výhledu a čerstvému vzduchu, aby omýval mou tvář, spěchali z práce, na tramvaj, na metro. Něžnost. To jenom KONEC nikam nespěchal. Ten si svou cestu vždycky najde.
Já jsem nespěchala. Nebylo kam, nebylo za kým. Blízkost. Postrádala jsem důvod a co víc, chyběl smysl. Proč? Rezignace.
To je ta beznadějná věc, kterou jsem cítila pokaždé, když jsem se odněkud vracela. Bylo to jako udělat dlouhý krok zpátky. A pak najednou brouzdat stejným životem sem a tam bez orientace, bez klidu v duši s podvědomím toho, že tohle se za tu dobu přece mělo změnit. To je ten paradox na návratech. Ne každý o ně stojí. Když vyrážíte na cestu, nikdy vám není zima. Adrenalin mi koloval v žilách pokaždé. Co bude? Objevím nový svět? Kdo tam na mě čeká, tam venku, za hranicemi možného a nemožného? A ruské kolo stále vedlo svou válku proti větru.
Nezadržitelnost. Obrysy konec. To jen ty stopy na mých rtech. Polibky, polibky, polibky...

 

Under the Surface___

19. září 2012 v 0:00 | KADLI#etc. |  Výkřiky do tmy
..opět shledal, chystal jsem se vstát, celý den psát na stroji a popíjet kávu v kuchyni, neboť tehdy práce, jen práce byla mou dominantní myšlenkou - ne láska, ne bolest, která mě žene, abych tohle psal, i když nechci, bolest, kterou psaní neztiší, jen prohloubí, ale která přinese spásu, a jen kdyby to byla důstojná bolest a dala se přemístit z této černé stoky hanby, ztráty, bláznivé hlučnosti nocia žalostného potu na mém obočí....


Pierre et Luce

5. září 2012 v 15:44 | KADLI#etc. |  Myšlenky MIMO
"...kdy je mladý člověk zamilován do lásky, vidí lásku ve všech očích; dychtivé a nerozhodné srdce ji slastně loupí hned v těch, hned v oněch dívčích pohledech. A nic ji nepobízí, aby se ustálilo: vždyť stojí teprve na začátku života. Ale dnes bude život patrně krátký, je třeba pospíšit si."

" Snil při otevřených očích a nevěděl až ani přesně, zdali sní o tom, co vidí, nebo zda vidí to, o čem sní."

"A usmívali se, třebaže si nechtěli jasně uvědomit, co se to vlastně stalo. Věděli jenom, že TO mají, že je TO v nich a že je TO jejich. Co? Nic."

"A nač to krveprolévání všude mezi lidmi? Ten svět, v němž jeden požírá druhého? Proč života vypadá jako nekonečný řetěz, obludný a děsivý, jehož každý článek se vztekle zakusuje do sousedovy šíje, pase se na jeho těle, tyje z jeho bolesti a žije z jeho srmti? Nač boj a nač bolest? Proč smrt? Proč život? Proč? Proč?"
 


My best friend___

30. srpna 2012 v 1:03 | KADLI#etc.
/pro tu mou/

Je mi jedno, co kdo říká.
Je mi jedno, jestli půjdeme tak či onam.
Je mi jedno, kdo bude další kluk, který nás políbí.
Je mi jedno, kolikrát ještě spadneme.
Je mi jedno, jak moc mi kdo ublíží.
Je mi jedno, jestli se plán pokazí.
Je mi jedno, kolik peněz utratíme, nebo panebože, kolik toho sníme.
Je mi jedno, jak dlouho budeme ještě čekat.
Je mi jedno, kdo se s kým rozešel, kdo si s kým začal, kdo se kam vydal.
Zajímáš mě Ty.

Jsi má nejlepší přítelkyně. Jsi mé světlo. Jsi objetí. Jsi smích. Jsi radost. Jsi přátelství. Jsi něha. Jsi domov. Jsi první a poslední slza. Jsi vše. Jsi cesta. Jsi dobrodružství. Jsi vzpomínka. Jsi příběh. Jsi hudba. Jsi lesk a třpyt všedních dnů. Jsi výjimečnost. Jsi šepot. Jsi směr. Jsi důvod. Jsi bláznovství. Jsi pravda. Jsi krása.
Jsi nejlepší.

Další články


Kam dál